«

»

Sv. Václav ve starokatolických farnostech

Už je to hodně dávno, kdy se na území Čech a Moravy rozprostíraly nekonečné hvozdy lesů a nejrozšířenějším obyvatelstvem byla zvířena, která se v poklidu proháněla nikým nerušenou přírodou. Lidé žili jen na vyklučených ostrůvcích podél životodárných řek, kde si stavěli svá sídla. A na těchto ostrůvcích se započal příběh národa, jehož patronem je sv. Václav. Obyvatelé nebyli původně křesťany, ale velmi brzo se dostali do kontaktu se sousedními, již křesťanskými kmeny, od kterých se dozvěděli o radostné zvěsti o zmrtvýchvstalém Kristu a svou víru stvrzovali křtem. Víme, že v roce 845 bylo pokřtěno 14 českých knížat a na našem území probíhala misie německých misionářů, když kníže Rostislav pozval na Velkou Moravu věrozvěsty z Řecka a křesťanskou zvěst přišli hlásat bratři Konstantin a Metoděj. Snad právě z Metodějových rukou přijal křest český kníže Bořivoj, který byl dědem knížete Václava, který se stal patronem českých zemí.

O sv. Václavovi se říká, že byl více knězem nežli knížetem. Je-li faktem, že staročeské slovo kniez značilo jak knížete, tak kněze, sv. Václav dělal jen to, co mu z titulu jeho funkce přináleželo – starat se, a hlavně jít příkladem, v duchovní oblasti národa. Z toho vyplývá, že národ, který má za patrona sv. Václava, je národem, který slouží a poslouchá Pána Boha. Využijme příležitosti tohoto svátku a udělejme si malý výlet po zemích Koruny české a podívejme se, jak v tento den Boha chválí čeští a moravští starokatolíci v některých farnostech.

Nejprve se pojďme podívat do hlavního města České republiky – Prahy. Zdejší farnost se k významnějším svátkům schází v katedrálním chrámu sv. Vavřince. Ani na svátek sv. Václava tomu nebylo jinak a v zcela zaplněném kostele se lidé modlili a chválili Pána. Při této slavné bohoslužbě byli pokřtění dva malí chlapci a poprvé se účastnil bohoslužby v Čechách nový kněz farní obce pro věřící anglického jazyka v Praze Rev. Ricky Yates a jeho manželka Sybille. A na závěr nesmíme zapomenout na svatováclavský chorál, který nezněl jenom v Praze, ale asi v úplně každém kostele.

Nyní Prahu opustíme a vydáme se na sever do Jizerských hor, do města Jablonec nad Nisou. Zde stojí nádherný secesní kostel, kde se sešlo téměř dvacet lidí na pravidelnou nedělní bohoslužbu. Ta se nesla oproti běžným nedělím ve svátečnější náladě a farář Karel Koláček v kázání nejprve pro osvětlení vzpomenul život sv. Václava a pak srovnával z pohledu křesťanství dobu sv. Václava s tou dnešní. Významný den to jistě byl také pro farářovu dcerku Magdalenku, která poprvé ministrovala. Po bohoslužbě se farníci sešli do farní místnosti, aby při kávě a koláčích diskutovali o bratrovraždách, uctívání ostatků a vystavování lebek, o politicích a jejich postojích a o moci či bezmoci státotvornosti křesťanství v dnešním českém státu.

Stejně tak město Varnsdorf žilo sv. Václavem a starokatoličtí křesťané se zamýšleli nad tím, čím oslovuje sv. Václav dnešní lidi, veřejný život a politiku.

Opustíme-li Severní Čechy a přesuneme se na jih Čech, můžeme navštívit farnost Strakonice. Zde bohužel místní kněz Aleš Svoboda byl hospitalizován v nemocnici, takže se nemohla slavit mše. Ale farníci uspořádali pouť a čas využili k návštěvě příbuzných.

Tábor je další místo, které navštívíme. Zde měli faráře zdravého a proto mohli při mši zpívat staré písně z graduálu a svatováclavský chorál. Děti na památku dnešního svátku dostaly obrázky s biblickými motivy a textem „Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel, ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.

Nedaleký Pelhřimov a Pacov se též inspirovaly starými časy a při liturgii se používaly texty ze staroslovanského misálu.

Jihlava je město, které leží na pomezí Čech a Moravy na Vysočině a věřící se i tuto neděli shromáždili kolem Božího Slova a Stolu, jak prozradil jihlavský farář Martin Čapka. Dále o této bohoslužbě řekl: „Tématem této neděle byl kříž, kříž života, který neseme. Jak krásná je však jistota, že tehdy, když začíná být velmi těžký, je zde Někdo, kdo nám jej pomůže nést. Po vzoru sv. Václava se učíme důvěřovat Bohu, že nás nenechá padnout a že žádná tma není tak temná, aby ji světlo Boží lásky neprosvítilo.“ A na závěr, stejně jako ve většině farnostech, zněl kostelem svatováclavský chorál.

Nyní se však už přesuneme dál na východ, takřka do středu Moravy, která je trochu jiná než Čechy. O tom, jak to chodí na Moravě a ve zlínské farnosti, nám poví moravský patriot a zlínský farář Pavel B. Stránský:

Svatého Václava jsme neslavili nikterak okázale, neboť jsme Moravané a v moravské církevní provincii to není zas až taková slavnost. – Rozumíte tomu správně – jsme tak trochu šovinisti a nacionalisti a slavíme s pompou Cyrilka s Metúdkem. :-) Takže ze Zlína: sv. Václav ano, ale nijak okázale. Jedině, že byste [otec Pavel nejspíše míní české věřící a to zřejmě nejlépe z Práglu] dojednali s kardinálem jeho lebku pro Zlín. Když se to nepovede, tak naše hrobka má lebek dostatek, akorát je moc nevystavujeme – takže když o tom tak přemýšlím, tak k nám není třeba ani se svatováclavskou zajíždět.

V Šumperku byli k Čechům přívětivější a zanotovali píseň „V zemi věrných Čechů“, i když farář Pavel Cepek uznává, že je to pěkný protimluv. Svatováclavskému chorálu, který se zpíval na konci slavnostní bohoslužby, patřičně dodal na vznešenosti zvuk 600 watového zesilovače tamějšího keybordu, který se znovu po čtrnácti dnech rozezvučel, neboť se „z porodnice a nemocnice vrátil ředitel kůru, varhanice a „paní farářová“ v jedné osobě.“ Po mši byl, jako pravidelně, čas na kafe po mši a kus řeči. A kdyby někoho náhodou nerozehřál onen 600 watový zesilovač, může každý pátek navštívit farní saunu, která se od října začíná roztápět.

V Brně se místo starokatolické bohoslužby konala bohoslužba ekumenická, kde sv. Václava mimoděk zmínila v kázání farářka Církve československé husitské.

Posledním místem, kam zajedeme na návštěvu, je Český Těšín ve Slezsku, kde byl ten den na návštěvě biskup Dušan Hejbal, který celebroval eucharistickou slavnost a v kázání mluvil o sv. Václavovi a aktuálnosti jeho příkladu v našem životě. Jelikož v kapli Rogera z Taizé bylo de facto více dětí než dospělých, biskup žertoval, že průměrný věk farnosti je dětský. Během mše biskup Dušan posvětil obraz, na kterém Kristus objímá bratra Rogera kolem ramen.

Návštěvou Českého Těšína jsme skončili náš výlet po zemi svatého Václava a podívali jsme se na to, jak byl jeho svátek slaven v některých starokatolických farnostech. Viděli jsme, že v naší otčině jsou stále křesťané, kteří touží žít s Kristem a jsou hrdi na své křesťanské předky a panovníky.

Autor: Na základě emailů od starokatolických kněží spracoval -MIH-