Jihomoravská metropole s velkým podílem tradičně-katolických věřících, jakoby byla předurčena k tomu, aby nabídla starokatolíkům dobré pole k působnosti a uvedla na „trh církví“ katolickou alternativu pro převážně nespokojené římské katolíky a věřící hledající možnost vlastního spolupodílení se na životě církve. Na druhou stranu to byla právě ona „katolická tradičnost“, později český nacionalismus a definitivně komunismus, které nedovolovali brněnským starokatolíkům více se prosazovat v křesťansko-církevním spektru města Brna.
Přestože již od roku 1900 vznikaly v Brně skupinky, které se starokatolickým hnutím sympatizovaly, sama starokatolická obec se konstituovala až v roce 1907 (první starokatolická bohoslužba se konala 21.7., ustanovení filiální obce bylo dne 8.9. a 19.11. schválila filiální obec Brno synodní rada; státem však byla filiální obec Brno uznána až 1.10.1911). Začátky působení vypadaly velmi slibně: Brno bylo administrováno z Vídně a hned v prvním roce vykazovalo 144 osob hlásících se ke starokatolické církvi. Je nutné říci, že stejně jako v jiných starokatolických obcích na českém území byl takřka stoprocentní podíl věřících českých Němců (a tak to zůstalo až do roku 1945).
Brněnská obec se od počátku potýkala s mnoha problémy, především rázu finančního, zajištění bohoslužebného prostoru a také v stálém obsazení duchovenského místa. Do roku 1912 bylo Brno administrováno střídavě ze Šumperka a Vídně. Poté Brno získává prvního stálého duchovního v osobě Franze Gütla, byl založen Starokatolický spolek žen a pravidelné bohoslužby měly hojnou návštěvnost. 1. světová válka ještě více prohloubila finanční potíže obce a díky odvedení mužů na vojnu, se fungování obce stalo záležitostí žen. Do roku 1920 se konaly bohoslužby v Dominikánské ulici a poté starokatolíci o tuto modlitebnu díky nacionalismu českých úřadů přicházejí a starokatolíci se začínají scházet v evangelickém kostele (červeném). Jako starokatolická farní obec v Brně se společenství konstituovalo v roce 1920 a 19.7.1921 je farnost schválena ministerstvem.
Od roku 1924 obec využívala k bohoslužbám různých pronajatých prostor (dívčí školu apod.). V roce 1930 se shromáždění obce rozhodlo, že si postaví vlastní kostel s farou (návrh architekta W. Landta) a vyhlásilo sbírku na stavbu. Bohužel se nedařilo velký objem finančních prostředků sehnat v krátké době a tak si brněnští starokatolíci přestavěli v kapli pronajaté prostory ve středu města. Velké zadlužení obce však kvůli investicím do přestavby nové kaple zablokovalo až do konce války stavbu vlastního kostela. Po vzniku protektorátu v roce 1939 byla brněnská farnost dána do jurisdikce vídeňského biskupa a všichni němečtí starokatolíci z protektorátu (Praha a Olomouc) byli začleněni do matriky brněnské farnosti. Od roku 1907 do roku 1945 se Brně vystřídalo 12 duchovních a podle tehdejších výpisů z matrik byl nejvyšší stav věřících této obce 650 starokatolíků.
V roce 1945 vysvětil biskup Paschek pro brněnskou obec nové dva kněze (Stolička a Geisler). Vzhledem k tomu, že pro uznání obce státem bylo třeba sehnat české starokatolíky (!), pustili se novosvěcenci ihned do práce. V roce 1946 byli z Brna vyhnáni Němci a starokatolická obec ztratila takřka veškeré svoje členy. Obec v tu dobu tvořilo 30 starokatolických věřících. Po smrti duchovního Stoličky se ujímá plně obce Geisler, ale vzhledem k jeho vytíženosti v civilním zaměstnání činnost obce stagnuje.
V roce 1954 se místo Geislera ujímá vedení brněnské obce farář Jan Heger (mimo jiné také správce církve v letech 1954-1968). Přestože byla 50. a 60. léta pro starokatolickou církev velmi těžkým obdobím, neboť komunistická zvůle rozhodovala o každé „akci“ církve (většinou zamítnutím), podařilo se Janu Hegerovi udržet obec alespoň na padesáti členech, což byl úspěch vzhledem k tomu, že se v týdnu konala pouze nedělní bohoslužba a občas tajná pastorační setkání s věřícími. V letech 1968-1969 došlo k částečnému uvolnění politického teroru komunistické strany, církev si opět mohla zvolit biskupa (A. Podolák) a i obce začaly ožívat. Brněnskou farnost v těchto letech navštěvovalo až 100 věřících a v roce 1969 přijel do Brna biřmovat biskup Podolák 14 věřících. S nástupem normalizace však mnoho lidí ze strachu před státní mocí opět přestalo navštěvovat bohoslužby a život obce opět připomínal stav z 60. let. Jan Heger zemřel v roce 1978 a dá se říci, že jen díky němu starokatolická obec v Brně zcela nezanikla.
Po smrti Hegera se ujímá brněnské obce novosvěcenec K. Sluz, avšak v roce 1981 umírá. Život farnosti stagnoval i poté, co do obce přišel nový duchovní A. Bačinský. Ten nakonec v roce 1986 přestoupil do pravoslavné církve a na jeho místo nastoupil lektor Pořízka (později podjáhen). Přestože se Pořízka snažil udržet život obce alespoň v „zaběhnutých kolejích“, definitivní rozklad obce bez řádného duchovního a vysluhování eucharistie byl započatý. V roce 1989 se již obec skládala jen z hrstky věřících, kteří se scházeli v bývalém františkánském refektáři na Orlí ulici.
S nadějí, že se brněnská farnost probere z rozpadu, byla v roce 1990 obec administrována z Prahy Dušanem Hejbalem. V roce 1991 se opět duchovním obce stává Augustin Bačinský a v roce 1993 získává pro starokatolíky kapli na dvoře technického muzea (Orlí ulice). Přestože byla situace po revoluci pro „novou“ evangelizaci více než příznivá, více jak 15 starokatolíků – do roku 1997, kdy se Bačinský stěhuje na Slovensko – brněnskou farní obec netvořilo. Následně je obec v letech 1997-1999 administrována ze Šumperku (P. Cepek) a posléze opět z Prahy (Z. Dobřichovský).
V roce 1999 se duchovním brněnské obce stal Jan Vodák a obec po dlouhodobějším úpadku začíná mírně vzkvétat. Avšak poté, co se přestěhoval z Brna do vzdálenějšího Zlína, obec opět stagnuje a život farnosti upadá.
V roce 2003 se stal administrátorem Rostislav Toman … a spolu s pozůstatkem obce, který není těžké vyjmenovat – manželé Pazourkovi a Hana Tomanová se snad začala psát nová (snad radostnější) kapitola farní obce Brno. K bohoslužbám využívají brněnští starokatolíci od roku 2003 prostory Církve českobratrské evangelické – modlitebnu v Opletalově ulici a Kostel J. A. Komenského (červený kostel).
Ve sčítání z roku 2001 vyšlo najevo, že v jihomoravském kraji je celkem 95 starokatolíků a z toho 63 v samotném Brně. Matrika vykazuje cca 100 starokatolíků, z toho však více než polovina jsou lidé, na které nejsou žádné kontakty a kteří se aktivně nezúčastňují farního života. Aktivních účastníků bohoslužeb je od 8 do 15 věřících. Když již jsou uváděny statistiky, nesmíme opomenou jednu zajímavost: brněnská starokatolická farnost je rekordmanem v počtu prostor, ve kterých se konaly bohoslužby a v počtu duchovních, kteří v ní působili – během 97 let vystřídali brněnští starokatolíci 16 prostor pro bohoslužby a působilo zde 27 duchovních.