Osudové osmičky v našich dějinách ovlivnily také směrování Starokatolické církve v Československu. Malá církev zdecimovaná Druhou světovou válkou, odsunem věřících německé národnosti a nástupem komunistického režimu po smrti biskupa Aloise Paška (*1869 – 1946) nemohla svolat synodu, která by zvolila nového biskupa, protože to nová vláda nedovolila.

Tuto možnost opět přineslo až Pražské jaro a politické uvolnění v roce 1968. Starokatolické církvi v Československu se otevřely nové naděje. Ministerstvo kultury dalo souhlas s konáním synody, která v červenci 1968 mohla po 22 letech opět zvolit biskupa. 

PhDr. et ThLic. Augustin Podolák (*1912), byl zvolen drtivou většinou hlasů a v prosinci téhož roku za předsednictví arcibiskupa Andrease Rinkela vysvěcen v katedrále sv. Gertrudy v nizozemském Utrechtu. Brzy poté byl uveden do úřadu ve varnsdorfské katedrále.

Církev pod vedením nového biskupa ve svobodnějším období na krátký čas rozkvétá. Zvětšují se počty křtů a konverzí a do církve nachází cestu mnoho mladých lidí. Od války poprvé začínají studovat bohoslovci.

Snahy nového biskupa především obnovit v církvi pořádek, řádnou svátostnou službu a pravidelnou duchovní správu, založit nové farnosti, omladit duchovenstvo a církevní struktury však narážejí na odpor normalizačního tlaku státu i některých duchovních, kolaborujících s režimem.

V červnu 1971 se proto rozhodne ve varnsdorfské katedrále tajně vysvětit čtyři kněze (mezi nimi také svého pozdějšího nástupce Dušana Hejbala) a jednoho jáhna. Na podzim roku 1971 je biskup Podolák znovu zbaven státního souhlasu a o Vánocích jsou mu při domovní prohlídce zabaveny biskupské insignie, archiv a klíče od katedrály.

Nastává další velmi těžké období, které skončí až změnou režimu koncem roku 1989…