Warning: call_user_func_array() expects parameter 1 to be a valid callback, function 'kalendar_dny_init' not found or invalid function name in /data/cust/starokatolici/archive/old.starokatolici.cz/wp-includes/class-wp-hook.php on line 286

Warning: call_user_func_array() expects parameter 1 to be a valid callback, function 'kalendar_textdomain' not found or invalid function name in /data/cust/starokatolici/archive/old.starokatolici.cz/wp-includes/class-wp-hook.php on line 286
Archiv webu - Starokatolická církev v ČR » Pastýřský list k velikonočním svátkům 2014

«

»

Pastýřský list k velikonočním svátkům 2014

Milé sestry a milí bratři,

první slova vzkříšeného Pána, kterými oslovil společenství svých učedníků večer prvního dne po sobotě, přijměte jako můj velikonoční pozdrav pro každého z vás: POKOJ VÁM!  Ať ve vás přebývá pokoj, který svět nemůže dát ani vzít, a který je víc než všechny pozemské jistoty.  Pokoj – dar vzkříšeného Pána a plod nového života, který se zrodil z jeho zmrtvýchvstání.

Slova Písma svatého i nejstarších křesťanských vyznání dosvědčující, že Ježíš vstal z mrtvých, jsou jádrem celé naší víry. Naše víra stojí a padá dvěma klíčovými událostmi, jimiž jsou Ježíšova vykupitelská smrt a jeho vzkříšení. Bez víry ve spásný význam jeho smrti pro každého z nás a v realitu jeho vzkříšení, bez zakotvení našeho života v těchto dvou skutečnostech, je naše víra i náš život ve společenství církve jen prázdným obalem bez obsahu. Křesťanem se totiž člověk nestává jen tím, že byl pokřtěn, křesťansky vychován a možná i vzdělán, ani tím, že formálně patří do společenství církve. Bez osobní zkušenosti s živým, milujícím a odpouštějícím Bohem, bez toho, že celou svoji existenci postavíme na Kristu zrazeném, opuštěném, ukřižovaném a přesto vítězném, jeho pokoj a radostná naděje jeho vzkříšení nás mine.

Spolehnout se na Kristovo vítězství a odevzdat se působení jeho pokoje, znamená naopak být svobodný a mít správný vztah k lidem i ke všem věcem a událostem. Člověk, jehož srdce je naplněno pokojem, který přináší vzkříšený Pán, už nemusí být zaháněn do kouta stresem, strachem, smutkem, nemocí ani lidskou zlobou, nýbrž může všechno zvládat a překonávat.  Před pěti sty lety napsal Tomáš Kempenský ve svém nesmrtelném díle Následování Krista: „Jsou lidé, kteří žijí v pokoji sami se sebou i s jinými. A jsou takoví, kteří nemají pokoj sami, ani nenechají na pokoji druhé; jsou jim obtížní, ale sobě ještě obtížnější…“ (II/3). Jen Kristus, nabízející svůj pokoj, nám může dát opravdu svobodný, statečný a vyrovnaný postoj ve všech životních změnách a zvratech. Věřit zprávě o jednotě vzkříšení a ukřižování s Kristem je tím, co člověku umožní žít a neztratit lidskou důstojnost. Žít s nadějí, která je někdy náročnější než sama víra. Člověk si totiž může s vírou jen zahrávat a udělat si své křesťanství pohodlné a bezbolestné. Taková víra však nic nepřináší a nikam nevede. Jsou chvíle, kdy stojíme před rozhodnutím, co všechno jsme schopni pro Krista opustit a pro víru v něho obětovat. Pak teprve poznáme, co pro nás Bůh skutečně znamená. Jen tehdy se ukáže, zda jsme pochopili poselství Velikonoc.

Bůh píše své vlastní dějiny, někdy nepoznatelné a povrchním pohledům nepostřehnutelné. Tak jako kdysi řekl své Ano ke kříži svého Syna, právě tak se přiznává ke křížům všech, kteří své svědectví věrnosti Kristu přinášeli často nedoceněni a zapomenuti. Zatímco lidské dějiny většinou znají jen vítěze válek, v Božích dějinách jsou zapsáni především ti, kteří s údělem bezejmennosti přinášeli oběti života, svobody a cti podobni trpícímu Ježíšovi. Boží království není budováno na lidské moci, ale na Boží bezmoci.  Bůh vítězí zdánlivými porážkami (J.H.Newman).

Buďme těmi, v jejichž srdcích vládne už navždy velikonoční pohled na svět. Příběh Boží lásky a lidské nenávisti, který v těchto posvátných dnech znovu s celou církví prožíváme, je výmluvným poselstvím o tom, jak Bůh, když bere věci do svých rukou, přetváří dějiny vesmíru i lidí. Ano, zrada zůstane zradou, podlost podlostí, bezpráví bezprávím, samota samotou a smrt smrtí. Ale ve službě našeho vykoupení i nejtemnější rokle lidských příběhů dostanou jiný, spásonosný význam.  „Vpravdě nezbytný byl hřích Adamův, který Kristus zahladil svou smrtí. Ó šťastná vino, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký!“ zpíváme spolu s celou církví v radosti velikonoční noci Kristova vítězství. Proto má tento svět naději.

Přijmout Kristovo vzkříšení a s ním i Boží pohled na život a na svět, znamená s Kristem zvítězit nad hříchem a smrtí, a být nejen příjemci, ale i nástroji jeho pokoje.

KRISTUS VSTAL Z MRTVÝCH! Toto je den, který učinil Hospodin. Ať nás jeho radost naplňuje.

Požehnané Velikonoce!

Váš biskup

podpis_biskup