Na předposlední víkend před svatým týdnem se mládež z pražské farnosti vydala na výlet s duchovním programem do Varnsdorfu. Někteří si řekli, že když výletničit, tak pořádně, a tak jeli do cílového bodu přes Polsko a Německo. Bloudit se však nedá věčně, a jak se ukázalo, tak všechny cesty vedou do Varnsdorfu, takže v pozdějších pátečních nočních hodinách byli všichni účastníci zájezdu již na faře. Cestovní den se zakončil modlitbou a pak hned spát, aby se nasbíraly síly na další den.

V sobotu ráno nás probralo hřejivé slunce, které přímo lákalo ze spacáku. Rychle jsme posnídali a vyrazili na ranní… No, dobře – spíše dopolední modlitbu do nejstaršího starokatolického kostela Proměnění Páně s obnovou křtu. Po velmi silném duchovním zážitku následovala prohlídka tohoto kostela. Což pro některé z nás znamenalo překonat své strachy a sebe samotné.

Před námi byl totiž výšlap až na samotný ochoz věže. I s malou atrakcí „zazvoňte si na kostelní zvon“. Čím výš jsme byli, tím více si někteří z nás (třeba já) museli opakovat mantru: „Nejsou tu pavouci, nejsou tu pavouci.“ – a obratně se proplétat mezi pavučinami. Další bobřík odvahy nastal u poslední části výstupu na ochoz. Pohodlné dřevěné schůdky nás totiž dovedly jen do předposledního patra a dál už byly jen žebříky. Jistě byly pevné a vůbec neměly nalomené či chybějící šprušle, ale i přesto bylo náročné s rozklepanými koleny vyjít touto bezpečnou cestou a vystoupat až na samý vrchol věže.

Ovšem pohled, který se nám z věže naskytl, za celý ten adrenalin stál. Celé okolí jako na dlani. Lesy, louky, kopce, shořelé továrny, rozbořené německé vilky, a hele, támhle někomu kradou auto… No, zemský ráj to na pohled, teď ještě jak se dostat zase dolů… :)

Naštěstí dolů to jde díky zemské přitažlivosti vždycky líp než nahoru, a abychom se neustále nemotali jen na jednom místě, vyrazili jsme na „hrobtour“. Nejprve jsme se jeli podívat na varnsdorfský hřbitov, kde je biskupská hrobka, ve které byl uložen první varnsdorský kněz Anton Nittel, první správce biskupství Miloš (Amandus) Čech a biskup Alois Pašek a nemohli jsme opomenout ani hrob biskupa Augustina Podoláka ve Cvikově.

Tím však naše sobotní cestování neskončilo. Před námi se tyčil ještě jeden výstup. V Jiřetíně pod Jedlovou je totiž v kopci postavena pěkná křížová cesta, a když už bylo tak hezky, řekli jsme si, že modlitba pod azurovým nebem má taky něco do sebe. Jedenáct zastavení postavených v řadě za sebou, každé zastavení o kousek výš a na samém vršku poutním kostelem Povýšení sv. Kříže, ve kterém se nachází 12. a 13. zastavení křížové cesty. Čtrnácté zastavení pak byla kaple Božího hrobu kousek za kostelem. Pokud někdy budete mít cestu okolo, vřele doporučuji toto místo navštívit.

Pokud si však můžu dovolit vám doporučit ještě jedno místo k návštěvě, určitě byste se měli zastavit v pivovaru Kocour, který byl požehnán varnsdorfským farářem Rolandem Solochem. My jsme také neopomněli tuto návštěvu podniknout a rozhodně to nebyl špatný sobotní večer. Popovídali jsme si s místními farníky a ochutnali několik druhů piv. Proběhl i malý turnaj v piškvorkách.

V neděli  jsme se zúčastnili bohoslužby, které předsedal náš biskup v rámci své vizitace. Pak už jen malé posezení na farní zahradě spojené s velkým sluněním, a když se čas nachýlil, museli jsme zvednout kotvy a vyrazit k Praze. Bohužel, neděle byla o hodinu kratší a tak se nám zkrátil i pobyt na příjemném místě starokatolické historie.

Tak snad zase příště. Každopádně moc děkujeme za pohostinnost Rolandovi a jeho ženě a za milé přijetí celé varnsdorfské farnosti.

A další fotky z víkendu si můžete prohlednout zde.