Každý umírá svou vlastní, jedinou smrtí. Hleď, pomalu dohořívá jako svíce, která pozvolna zhasíná. Všechno vnější se rozplývá. Před nitro člověka vstupuje to, co zůstává. Všechno kolem přestalo být důležité, pomalu se zatemňuje a slábne. Obličej je zvadlý. Zbývá už jen jedno: čekání, čekání na „sestru Smrt“, čekání na světlo, které se brzy rozsvítí, čekání na Pána, na Očekávaného. Číst celý článek »